Tuhle rubriku jsem nechávala hodně dlouho prázdnou s tím, že přeci nikiho nezajímá kdo jsem a proč tu jsem. Ale přece jen bych o sobě mohla něco napsat.

Takže.

Jmenuju se Magdalena a je mi 16 let. Jo, 16 a ráda vařím a peču. Oproti svým vrstevníkům jsem tak trošku jiná. Třeba jenom v tom, že neutrácím peníze za hadry, ale za talíře, misky, mističky… Žiju v Praze a závodně  tancuju akrobatický rokenrol.  Kromě vaření a pečení chodím taky ráda běhat nebo zajdu na jogu.

Já a sport

Co se toho rokenrolu týče… ne, opravdu neděláme vylomeniny a u toho hrajeme na kytaru, jak si někteří myslí, ale děláme třeba tohle:

Trénujeme 3x-5x týdně, 2 – 3 hodiny trvá jeden trénink a máme ten nejlepší klub s těmi nejlepšími trenéry. Naše tréninky jsou hodně komplexní, děláme gymnastiku, baletní a taneční průpravy, posilujeme, učíme se párovou akrobacii pro přestup do vyšší kategorie a taaak. Závodíme jaro/podzim nejen tady v ČR, ale někdy vyjedeme i do zahraničí na Světový pohár a do příští sezony se chceme dostat do repre na mistrovství světa nebo Evropy. Trénujeme v centru Prahy a je to děsná švanda, tak se někdy přijď taky podívat:) http://www.rnrsokolprazsky.cz/

 

Já a veganství

Asi bych začala tím, že jsem byla ultimate milovnicí masa a sýru takže v mojí galerii v mobilu bylo naprosto běžný najít tohle:

 

„Vegankou“ jsem se stala někdy v létě roku 2017. Původně to ale nebylo vůbec z důvodů, které jsou pro mne dnes ty klíčkové. Tehdy to bylo na doporučení nějákého článku na internetu, že se po tom prý hubne. No, a samozřejmě jsem do toho šla, bohužel ale s tohou zhubnout z tehdejších 48 kil(!!!) co nejvíc. Jasně že to takhle nefunguje, ale pochopte, bylo mi 14 a chtěla jsem být jak tyčka. Pak jsem ovšem byla nucena okolím začít zase jíst i živočišné produkty, jelikož prý dítě (a ještě sportovec!!) ve vývinu potřebuje maso. Tak se tomu pojďme zasmát. Do toho se pak i zapojila skutečnost, že mi začal blbnout cyklus, který jsem sice neměla ani rok, ale jednou nebyl vůbec, pak 2x za měsíc a tak dále. Přechodem na veganství to opravdu nebylo, ale o tom jindy. Výhrot všeho pak nastal na sportovním soustředění na konci prázdnin. To byly nejhorší chvíle co jsem kde se sportem zažila, na zbytek hrozně ráda vzpomínám. Dostala jsem totiž X přednášek o výživě, vývinu, o tom jak bez masa nemůžu sportovat a že mě takhle nepustí na závody. A přesvědčili mě. Začala jsem všechno zase normálě jíst, ale tou dobou jsem ty taky vlastně začala uvědomovat, jak to všechno s živočišným průmyslem je. Jeden večer, někdy kolem listopadu/ prosince, když už jsem ležela v posteli, jenom jsem scrolovala instagramovejma storýčkama, spatřila jsem tuhle fotku od Verči Leroy:

V tu chvíli mi to všechno docvaklo. To, že já se na tomhle prostě podílet nebudu. A stála jsem si za tím. A ostatní to začali respektovat. Až na vyjímky, díky kterým to pak pochopili všichni (rozbrečet se nad talířem s řízkem fakt zabralo:) S postupem času moje aktivistické já posliluje a je stále silnější. Masa se nedotknu a zvířata miluju celým svým srdcem a šírím tohle myšlení dál. Dokoce se mnou šel i můj tatínek na promítání pár takto smýšlejících dokumentů. No, vegan se z něj nestal, ale aspoň přemýšlí nad tím co jí. Nebo moji taneční kamarádi, masožravci, když byli v Helsinkách si dali místo klasickýho burgru McVegan, jelikož jsem ji to tak půl roku dopředu apelovala. A nečekala jsem že to fakt udělají. Nedávno jsem se viděla se svými bývalými spolužáky, hned za mnou přišla jedna holka a říká mi naprosto nadšeně, že díky mě se našla ve veganství, že si to všechno uvědomila. Je to pocit k nezaplacení. Sice to zní jako hrozný klišé, ale je to tak. Prostě když Vám pošle trenérka (která vám rok a půl nazpátek tvrdila že hovězí je veganský a že ho nutně potřebuju) fotku jak sedí ve veganský restauraci, věřte nebo nebo ne, ale lepší pocit neznám.

 

Já a blog

Svůj první blog jsem si založila v prosinci 2016, na popud dvou (dnes už bývalých) spolužaček, a mělo to být o zdravém životním stylu. Hele jo, nesmějte se! Bylo mi čerstvě 14, mentálně 12, ale myslela jsem si že jsem spolkla všechnu vědomost světa.  Novej rok, klasická představa že zhubnu minimálně 10 kilo, budu šťastná, sluníčko kytičky všichni se máme rádi. A budu o tom psát! Když o tom tak zpětně přemýšlím, vlastně ani nevím jak mě to mohlo napdnout. Takže zaprvé jsem ještě do nedávna nerada psala na počítači, nikdy předtím jsem necvičila a věděla jsem o tom úplný prd, „JÍST ZDRAVĚ“ jsem chápala jako jíst co nejmíň to vůbec jde a pokud možno samý nízkotučný potraviny, takže tak. O tom ale v jiný rubrice. No jo, jenže to mě logicky přestalo asi po měsíci bavit a postupně jsem se začala nacházet v jiném tématu, jídle. A tak se z „lajfstajl“ blogu stal foodblog, který jsem v červnu přenesla z Bloggeru na platformu WordPress s novým jménem Food by Mag.

Rok 2017 aneb moje mentální přeměna

brzy doplním:)

 

 

Kontakt:

magdalena@simplymeatless.cz